Článek: Nerůst jako příležitost klást si podstatné otázky (Eva Fraňková)
„Nerůst je aktivistický slogan s teoretickými důsledky“ Serge Latouche Toužit v době vleklé krize a sociálních škrtů, aby výkon ekonomiky klesal může na první pohled vypadat přinejlepším jako špatný vtip. Přesto se už od začátku tisíciletí rozvíjí hnutí, které si právě pozvolný a dobrovolný pokles objemu výroby a spotřeby vytklo za svůj cíl. Možná překvapivě se kromě Francie rozvíjí i ve Španělsku či Itálii a postupně se jeho zárodky šíří i do dalších, nejen evropských zemí. Ekonomická krize přitom myšlenku udržitelného nerůstu nepohřbila, možná spíše naopak – alespoň v některých zemích otevřela prostor pro diskusi širšího spektra ekonomických alternativ. I v české kotlině už se objevují hlasy, které kritizují naší závislosti na ekonomickém růstu (nejznáměji asi Tomáš Sedláček), či upozorňují například na některé jeho negativní dopady v rozvojových zemích (Tomáš Tožička, Jiří Silný a další). Otevřeně mluvit o možnosti dobrovolného nerůstu v našich zeměpisných šířkách se ale odvážil zatím málokdo. Z množství rozporuplných ohlasů, které sklidila za svojí zmínku nerůstu ekologická ekonomka Naďa Johanisová, se přitom zdá, že jde o téma potenciálně velmi živé. Zároveň se ovšem také ukázalo, že informací o argumentaci a cílech hnutí udržitelného nerůstu se zde jaksi nedostává. Tento článek se proto snaží nerůstovou argumentaci v ... číst více ... číst více